Introit

Žalmy 68:20  Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.

21  Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.

První čtení

Jeremjáš 50:6  Můj lid je bloudícím stádem. Jeho pastýři jej nechali bloudit, obraceli jej k horám; chodil od hory k pahorku, na místo, kde odpočíval, zapomněl.

7  Kdokoli jej našli, požírali jej. Jejich protivníci říkali: »Nebudeme vinni, protože hřešili proti Hospodinu, proti nivě spravedlnosti a naději svých otců, Hospodinu.«"

Druhé čtení

Mt 9,35-38

Kázání

J je dobrý pastýř poslán k vysílenému stádu, aby je připravil na žeň. Stádo je doslova rozervané. Mt chce ukázat, že pastýřem tohoto stáda může být jedině J a jeho učedníci. Na Ježíši závisí obnova lidu víry.

Čteme, že J obcházel všechna města i vesnice. Učil v synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval. Bylo mu líto zástupů. Nechodil mezi lidmi jako nesmlouvavý soudce, ale jako učitel, kazatel, lékař. Když viděl tolik nemocných a vysílených a skleslých, bylo mu jich líto.

Proč se choval zrovna takto?

Mt odpovídá: protože s ním byl Hospodin. Tak to máme zaznamenáno i ve skutcích ap.: Sk 10,38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.

Způsob, jakým se J choval, se můžeme také učit.

Minule jsme viděli (v příběhu povolání celníka), jak víra vzniká jako slyšení na zavolání. A je procesem, růstem. Člověk, který uvěří, na sobě nechává působit J slovo, je proměňován, otesáván, něco se s ním děje. Je v pohybu. Hýbe se jeho tělo i duch.

I Ježíš je stále v pohybu. Chodí, vyučuje, káže, uzdravuje. A vede k víře, která dýchá a žije ze slyšení, z učení, z kázání. Vede k víře, která z člověka vysíleného a skleslého může udělat člověka silného a plného odvahy. J uzdravuje.

J je pastýř. Jeho obraz nelze zachytit, je stále v pohybu. Obcházel všechna města i vesnice. Neseděl jako učitel ve své vlastní škole, neměl svou ordinaci, aby za ním jako za vyhlášeným lékařem docházeli nemocní pacienti, nebo lidé hledající pomoc. J chodil za lidmi. Evangelista asi chce vyjádřit blízkost, kterou J zvěstuje už svým jménem. Bůh s námi. Bůh byl s ním a tak byl i on s lidmi. To je také obraz pravého lidství. Člověk s člověkem. Jako pastýř. V nouzi. J byl Bůh, protože na své rovnosti s Bohem nelpěl. Tak vnesl to skutečně božské do našeho světa. Abychom se také my učili nelpět. Na sebe samých. I na své samotě a třeba i na své svobodě. Protože kdo chce život zachránit, tak jej ztratí.

J nelpí, nemá domov, je s lidmi. Je s Bohem.

Chceme-li J-e zavřít do sebekrásnějšího svatostánku, nepovede se to. J přinesl víru a zvěst božího království, která se dotýká celého člověka. Doslova vnesl živého Boha mezi lidi. Je pastýřem, který neobrací oči lidí k horám, jak ty různé špatné pastýře popisoval třeba Jr (Pastýři jsou, ale obracejí lid k horám. K falešným jistotám, k falešným modlám.)

Dokonce sestoupil ještě dál. Viděl lidské utrpení a byl pohnut lítostí.

Lidi totiž neměli pastýře, skutečného pastýře. Neměli toho, za kým by šli. Tedy toho, komu by člověk mohl také říct svá trápení. Cožpak je ale člověk mezi tolika lidmi opuštěný? Ten zdánlivě nesrozumitelný obraz je přece tak běžný. Mnoho lidí tvoří jakési stádo opuštěných jednotlivců. Člověk je mezi lidmi... zcela sám. Mt popisuje skleslé, vysílené, dosl: odvržené zástupy – byli jako ovce bez pastýře. Tak se přece člověk může často cítit. Nemusí to být jen obraz starý 2tis. let.

„Sám ve světě lidí“.

Každý sám u svého monitoru...

Sám se svým vlastním domem.

Sám v rozpadlém manželství.

Ovce neměly pastýře, tedy jako když se člověk nemá komu svěřit. Bůh se zdá být příliš daleko, jako bůh, který nemluví. A lidi? Ti se honí jen za svými záležitostmi. Toto je samota, která vede do bloudění. Moderně řečeno: do deprese.

A evangelista Mt vidí odpověď: Právě proto J přišel, aby dal smysl tam, kde už žádný nebyl. Aby přinesl světlo tam, kde byla jen tma.

K takovým zástupům J přišel. J-ovo přicházení se může dít i dnes mezi bloudícími zástupy. I dnes je dost příležitostí k vytváření ostrovů, kde se může začít rodit opravdové lidství. Lidství, které nese pečeť JK. Ostrovy, které se vyznačují tím, že věří tomuto J Nazaretskému. Ne tak, že tu víru hlasitě proklamují, ale tak, že si navzájem pomáhají a slouží. Kde se učí být spolu.

J viděl mnoho opuštěných a mnoho bloudících. A viděl, že těch, kteří by navraceli víru je málo. A věděl, že přece to za to stojí. Přinášet živou víru tam, kde je jenom moře zoufalství.

Učedníkům řekl, aby prosili Hospodina, pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.

Ježíš v lidské nouzi, v lidském bloudění a osamění, které se ho vnitřně dotýká, vidí veliké žně. –

Jaký to dává smysl? Co chce Ježíš sklízet? Nezavání to trochu využitím nouze potřebného, aby pak za neodkladnou pomoc na oplátku zpíval mojí písničku? Ne. Žeň byla pro tehdejší posluchače jasným obrazem posledního soudu. Ježíš tady tak vlastně říká, že soud (tu velkou Boží sklizeň) není třeba pouze vyhlížet, že není třeba jen čekat na konečné zúčtování životů na konci dějin, ale už teď je žeň.

Už teď se rozhoduje o lidských životech, už teď do tohoto času nouzí přináší Ježíš živého Boha. Řečeno biblicky - soud Božího milosrdenství, osvobozující soud.

Protože život není kvůli tomu, aby ho člověk probloudil.

Ve městech a vesnicích, v přítomném žití lidí se rozhoduje o životě a smrti, o záchraně či zahynutí - Ježíšově přebývání mezi lidmi, v jeho slově, v jeho uzdravujících skutcích. To, co lidé ve své skleslosti a únavě prožívají, podle toho se je rozhodl Bůh soudit, a to rozsudkem Božího slitování, tím, že chce Kristovou přítomností uprostřed nich sklidit jejich opuštěnost, bloudění a slabosti.
Takto jsme povoláni, abychom žili uprostřed měst a vesnic. Abychom se sami učili být místem, kde Kristus (Duch Ježíšův) přebývá.

Zní to až trochu básnicky: Ježíšův duch přebývá tam, kde je přítomná ochota nechat si Pánembohem sklidit to, co tíží.

Právě do tohoto dění jsme i my posíláni. Jako části společenství, které věří, že je tím ostrovem uprostřed samoty a zoufalství. Kteří mohou přinášet toto evangelium království.

Tato služba je přeci krásná.

Pane, děkujeme ti, že jsi povolal člověka

aby byl s Tebou,

děkujeme, že jsi nám poslal svého syna,

aby nás učil pravému lidství,

dej, ať máme sílu spolehnout se na tebe

a odevzdávat ti svou samotu a své bloudění

skrze JK

Amen.

Poslání

1 Korintským 13:8  Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.

9  Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;

1 Korintským 13:12  Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

13  A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.